Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


PORUCHY PŘÍJMU JÍDLA (F50)

 

   Přijímání potravy je základní podmínkou pro udržení tělesného a psychického zdraví, tedy i zachování života. Nedostatek energie a živin může být příčinou řady závažných poruch a nemocí. Proto jakákoliv porucha v oblasti příjmu jídla může navodit řadu negativních důsledků.

Hlavními poruchami ze skupiny poruch příjmu jídla jsou; mentální anorexie a mentální bulimie. Poruchy postihují hlavně mladé ženy a dívky, které zpravidla (i když ne vždy) touží být extrémně štíhlé. Mentální anorexie a mentální bulimie jsou z hlediska logiky dva zcela rozdílné stavy, přesto v realitě mají obě poruchy mnoho společného a u konkrétního jedince se mohou vyskytovat společně. Obě poruchy spojuje nadměrný strach z tloušťky (fobie z nadváhy), nadměrná pozor­nost, kterou jedinec věnuje vlastnímu vzhledu a kontrole tělesné hmotnosti. Poru­chy se liší hlavně metodami, které daný jedinec používá ke kontrole hmotnosti.

Obě poruchy mohou přecházet jedna v druhou. Častější je průběh, kdy se u konkrétního jedince objeví nejprve mentální anorexie, která po určité době přejde v mentální bulimii a pak se střídá epizoda mentální anorexie s epizodou mentální bulimie.

Mentální anorexie i mentální bulimie mohou být důsledkem hladovění a držení redukčních diet, které nastartují patologický fyziologický mechanismus. Nějakou dietu však občas dodržují tisíce žen a porucha příjmu potravy se u nich nenastartuje. Pro vznik poruchy příjmu potravy jsou tedy pravděpodobně nutné ještě další riziko­vé okolnosti (individuální morfologické a fyziologické zvláštnosti, specifické osob­nostní a psychické charakteristiky). Pravděpodobné pro jedince s těmito specific­kými individuálními charakteristikami (přesně je zatím neznáme) je pak držení diet zvýšené rizikové a nebezpečné. Držení diet je zvláště nebezpečné v období inten­zivního tělesného růstu a hormonálních změn, tj. v pubertě a na počátku adolescen­ce. Pravděpodobně pokud by někteří lidé nikdy nezačali koketovat s omezováním příjmu potravy, pak by se mentální anorexie ani mentální bulimie u nich neobjevily.

    Obě poruchy, jak mentální anorexie, tak i mentální bulimie, se pravděpodobně v historii lidstva vždy v určité míře vyskytovaly. Ale k jejich výraznému rozšíření došlo na přelomu 60. a 70. let minulého století v souvislostí se změnou ženské mó­dy a tzv. ideálu ženské krásy, kdy skoro každá žena začala kontrolovat svou hmot­nost a občas držet dietu. Od těch dob do dnešních dnů jsou ženy vystaveny obrov­skému tlaku, aby se vnucenému ideálu krásy přizpůsobovaly a nepřiměřené se vě­novaly svému vzhledu. Rozdíl oproti minulosti je pouze v tom, že dnes je širší ve­řejnost s oběma poruchami již více obeznámena. Je tak možné předejít tragickému konci, ke kterému může jak mentální anorexie, tak i mentální bulimie dospět.   

   Mentální anorexie i mentální bulimie se však může v některých případech obje­vit i u jedinců, kteří netoužili po „ideální kráse", ani nedrželi žádnou dietu. V histo­rické odborné literatuře jsou popsány případy mentální anorexie, jejichž nositelky žily v době, kdy ideál ženské krásy byl zcela jiný  a vyhublost byla považována za známku špatného zdraví. Příčiny mentální anorexie mohou být tedy i jiné než ty, které jsou dnes běžně za příčinu považovány.

   Zásadním omylem, se kterým se setkáváme u jedinců trpícími poruchami příjmu potravy, je, že se mylně domnívají, že přijímání event. nepřijímání potravy budou mít vždy pod kontrolou. Domnívají se, že fázi hladovění a držení diety (nebo fází přejídáni a následného zvracení) budou moci kdykoliv svojí vůlí ukončit. Bo­hužel tomu tak není. Pokud se u daného jedince rozjede patologický fyziologický mechanismus, pak celý proces již nelze vůlí zastavit a ovlivnit. Daný jedinec pak musí přejít do péče lékařů. I když existují případy, kdy nikdy nedošlo ke stanovení diagnózy ani k hospitalizaci, a přesto vše skončilo dobře, je malá pravděpodobnost, že konkrétní jedinec, rodiče a pedagogové zvládnou problém sami.

 

Rizikové postoje a chování před výskytem mentální anorexie a mentální bulimie:

Za rizikové postoje a chovám před samotným vznikem mentální anorexie nebo mentální bulimie bývají považovány:     

-držení nerozumných redukčních diet,    

-snížené sebevědomí odvozované hlavně od vnějšího vzhledu,    

-zkreslené vnímání obrazu vlastního těla, přílišná kritičnost,    

-nespokojenost se sebou, skrytá nenávist vůči sobě,

-touha po dokonalosti, sklon k perfekcionismu,

- negativní hodnocení tělesného vzhledu daného jedince ze strany sociálního pro­středí.

Společenské prostředí, v němž daný jedinec žije, má bohužel pravděpodobně velký podíl na vzniku mentální anorexie i mentální bulimie. Mimořádnou roli v tomto směru hrají především vrstevníci a sourozenci. V pubertě a adolescenci se dospívajících mladých lidí jakákoliv negativní poznámka týkající se jejich vzhledu silně dotýká. Od dospělých to tolik nebolí, neboť ti tomu z hlediska dospívajících nerozumí, ale od vrstevníků je i žertovná poznámka brána velmi vážně.

Rovněž na nespokojenosti se sebou, na skryté nenávisti vůči sobě, na sníženém sebevědomí a následné touze po dokonalosti, která by všechny domnělé nedostatky vyvážila, se vždy velkou měrou podílí společenské prostředí - sourozenci, vrstevní­ci, rodiče, učitelé a další dospělé osoby, s nimiž dítě v průběhu života přicházelo do kontaktu. V rodinných a osobních anamnézách jedinců, kteří trpí mentální anorexii a mentální bulimií, proto téměř vždy nacházíme i nějaký vztahový, interpersonální problém.

17.2. Mentální anorexie  (F 50.0)

   Mentální anorexie se vyskytuje hlavně u dívek (na přelomu puberty a adoles­cence) a u mladých žen. Mentální anorexie se vyskytuje výjimečná i u mužů, ale výskyt je mnohem menší, než u žen. Různé studie uvádějí, že podíl mužů je mezi všemi diagnostikovanými jedinci 4% - 13%. Relativně vyšší výskyt mentální ano­rexie byl v několika studiích zaznamenán u homosexuálních mužů, kteří stejně jako ženy věnují více pozornosti tělesnému vzhledu a mají vyšší strach z tloušťky. Z hlediska profese je vyšší výskyt MA v těchto profesích, kde je kladen vysoký dů­raz na vzhled (profesionální tanečnice, modelky, PR agentury aj.).

Porucha probíhá buď jako jediná epizoda nebo ve formě opakujících se epizod. Může přejít i do chronického stadia. V některých případech může na epizodu ome­zování příjmu jídla spontánně (tj. nezávisle na vůli daného jedince) navázat epizoda záchvatovitého přejídání. Pak dochází ke společnému výskytu mentální anorexie a mentální bulimie.

Slovo anorexie znamená nechutenství, ztrátu chuti k jídlu, odpor k jídlu.

Při mentální anorexii dochází k úmyslnému snižování hmotnosti, které si da­ný jedinec způsobuje sám tím, že se vyhýbá některým jídlům nebo radikálně ome­zuje příjem veškeré potravy, nadměrně cvičí, užívá léky na odvodnění aj. O mentál­ní anorexii se hovoří tehdy, kdy tělesná hmotnost je minimálně 15% pod optimální úrovní (posuzováno podle indexu BMI).

Jedinec ve svém počínání stále pokračuje, i když je již extrémně vyhublý a za­čínají se objevovat negativní důsledky podvýživy, Jedinci trpící mentální anorexii jsou ke svému stavu absolutně nekritičtí, mají zkreslený obraz o svém těle i o své osobnosti. Nadále odmítají potravu, urputně odolávají nátlaku rodičů a jiných do­spělých osob. Jsou schopni i lhát a podvádět. Vytvářejí si „racionální" pseudoteorie o tom, proč musí omezovat potravu (např. z důvodu racionální výživy, 2 důvodu zamořenosti potravin jedovatými látkami, z důvodu amorálního zabíjení zvířat apod.). Veškeré své chování a život podřídí jedinému cíli - dosáhnout co nejmenší hmotnosti.

 

 

   Zpočátku jde o záměrné a vědomé odmítání jídla, po určité době, kdy se již za­čínají projevovat negativní důsledky hladovění, však dochází ke ztrátě chuti k odporu k jídlu. Jedinec se dostává do stavu, kdy již nastartoval patologický pro­ces, který nejde vůlí zastavit.

V důsledku dlouhodobé podvýživy dochází k následným psychickým a těles­ným změnám (endokrinním, metabolickým, k poruše tělesných funkcí). Stav může skončit i smrtí. Dojde-li k výskytu mentální anorexie ještě před pubertou, pak mo­hou být pubertální změny opožděny nebo dokonce zastaveny (např. u dívek se ne­vyvíjí prsa, nenastává menstruace, zastavuje se růst aj.). Po uzdravení z mentální anorexie sice nastává dokončení pubertálního vývoje, ale některé následky mohou být celoživotní.

I když se podaří situaci zvládnout, jedinec opět začne přijímat potravu, po řadu let (někdy i po celý další život) mohou přetrvávat některé tělesné problémy. Velmi dlouho trvá, než se organizmus i psychika zotaví.

Psychické a tělesné důsledky mentální anorexie:

Při mentami anorexii dochází k celé řadě psychických a tělesných změn.

Na psychické úrovni dochází k prohloubení všech rysů, které byly přítomny již před výskytem mentální anorexie - další snížení sebevědomí, prohloubení nenávisti vůči sobě, rozšiřuje se negativní obraz o sobě i na osobnost, zejména schopnosti. Přibývají však i další negativa - objevuje se amorálnost (lži, podvody), agresivní výbuchy a zvýšená podrážděnost, konflikty s rodiči, ztráta zájmu o stadium nebo výkon povoláni, ztráta přátelských vztahů, déletrvající depresivní nálada. Je i zvý­šené riziko sebevraždy.

 

 

Na tělesné úrovni má mentální anorexie rovněž řadu negativních důsledků.

Mohou nastat:     

-kardiovaskulární komplikace (bradykardie, hypertenze, srdeční arytmie, závratě, ztráta vědomí, aj.),     

-ledvinové komplikace (otoky nohou, močové kameny aj.),

-gastrointestinální komplikace (dilatace žaludku, zduření slinných žláz, zánět jícnu, vředy, eroze zubní skloviny, bolesti břicha, střídání zácpy a průjmů, zhoršená pohyblivost tenkého střeva, hypoglykemie aj.),

-kosterní komplikace (řídnutí kostí aj.),

-endokrinní komplikace (zástava menstruace, vypadávání vlasů, v budoucnu může být ohrožena plodnost aj.),

-hematologické komplikace (změna krevního obrazu a kostní dřeně aj.), "    

-neurologické komplikace (stavy zmatenosti, stavy svalové slabosti, změny v EEG aj.),

-metabolické komplikace (zhoršení regulace tělesné teploty, poruchy vstřebávání a výdeje jednotlivých látek aj.)

-dermatologické komplikace (kožní vyrážky, suchá kůže, lámavost nehtů, jemné ochlupení na tvářích, končetinách a trupu, nažloutlé zabarvení kůže aj.)

 

Kazuistika: Mentální anorexie

Kátě bylo 18 let, kdy jí byla zjištěna diagnóza mentální anorexie. První problé­my nastaly již na základní škole v devátém ročníku. Patřila k nejlepším žákům ve třídě, měla talent pro hudbu a dramatické umění. Jejím snem bylo stát se zpěvač­kou, zúčastňovala se různých soutěží.

Káťa byla dostatečně štíhlá, ale její manager jí řekl, že kdyby byla štíhlejší, mě­la by v pěveckých soutěžích větší šanci vyhrát. A pak to začalo. Jediné, co jedla, bylo jedno jablko denně a k tomu vypila šest litrů vody. K tomu enormně cvičila.

Enormního hubnutí si záhy povšimla Kátina maminka, která při každém jídle u Káti seděla a nutila ji vše dojíst Káťa před matkou sice všechno snědla, ale pak vše vyvrátila. Byla stále více a více unavená. Začaly jí vypadávat vlasy, lámaly se jí nehty, vymizela menstruace, více se jí kazily zuby, Káťa se začala oblékat do vol­ných oděvů, ve kterých by nebyl vidět obrys jejího těla. Odmítala se podívat na se­be do zrcadla, zdálo se jí, že přetéká přes okraje zrcadla.

Ke zhoršení Kátina stavu přispělo i to, že její rodiče se rozváděli, několik let mezi sebou vedli soudní spory o majetek, jeden druhého obviňovali z Kátiny nemo­ci.

Jednoho dne Káťa omdlela, byla odvezena na jednotku intenzivní péče. Tehdy vážila již jen. 38 kg. Výsledky lékařských vyšetření byly katastrofální. Po dosaže­ní stabilizovaného stavu byla převezena na psychiatrické oddělení pro dívky s mentální anorexií. l při pobytu v psychiatrické léčebně podváděla, jak jen mohla, aby nemusela přijímat potravu. Kategoricky odmítala jíst. Pak byla závislá již jen na umělé výživě.

Na pokoji byla umístěna s dívkou, která si podřezala žíly. Bohužel po několika týdnech totéž udělala i Káťa skleničkou na čaj si také podřezala žíly a zemřela.

Mentální bulimie (F50.2)

Mentální bulimie je relativně mladou diagnostickou kategorií, diagnostikována začala být teprve až v 80. a 90. letech minulého století. V reálném životě se však jistě vyskytovala stejně jako mentální anorexie, jen nebyla považována za samo­statnou psychickou poruchu.

Mentální bulimie se může vyskytovat samostatná nebo v kombinaci s mentální anorexií nebo může přímo navazovat na mentální anorexii.

Hlavními projevy mentální bulimie jsou:

-silné a neovladatelné nutkání se přejíst, vůli neovladatelná touha po jídle;

-záchvaty nekontrolovatelného přejídání, kdy během krátké doby jedinec sní obrovské množství jídla;

-chorobný strach z tloušťky, přehnaná kontrola tělesné váhy;

-pocit viny z přejídání, vyhýbání se ztloustnutí vyvoláním vracení nebo užitím pročišťujícího prostředku, dočasným hladověním.

 

    O mentální bulimii se uvažuje tehdy, dochází-li k záchvatovitému přejídání minimálně dvakrát týdně po dobu tří měsíců. Záchvaty přejídání se zpravidla odehrá­vají v tajnosti. Jedinec trpící mentální bulimii si zpravidla uvědomuje svůj naruše­ný vztah k jídlu, nutkání k přejídání však nedokáže vůlí ovládnout. U některých jedinců s mentální bulimii byla pozorována neschopnost ovládnout se i v jiných oblastech (např. nutkání ke kradení, nutkání vypít větší množství alkoholického nápoje, nutkání k agresivní reakci aj.).

Pravděpodobně existuje souvislost výskytu záchvatů přejídání s výskytem stresových situací. Porucha často propukne po závažných životních změnách spo­jených se stresem (např. zahájení studia, odchod z rodiny, přestěhování, změna za­městnání, traumatizující vztahová událost aj.). Samotné záchvaty se často vyskytují bezprostředně po nepříjemné, stresující události, přitom nemusí jit o nijak závažnou záležitost.

U jedinců s mentální bulimii bylo také pozorováno, že obtížněji rozlišuji emoční reakce od tělesných pocitů. Na negativní emoční prožitky spojené s mírně stresujícími událostmi mohou reagovat jako na pocit hladu.

   U některých bulimiček se bezprostředně před záchvatem přejídání vyskytuje deprese, pocity osamocení a pocity psychické prázdnoty. Tyto nepříjemné pocity mizí v průběhu přejídání. U jedinců s mentální bulimii je pravděpodobně jídlo lé­kem na bolavou duši.

   Záchvaty přejídání při mentální bulimii se vyskytují ve dvou variantách. Při

první variantě dochází k záchvatu náhle (často v průběhu event. bezprostředně po stresové situaci), kdy daný jedinec nutně musí rychle něco sníst. Jí velice hltavě, pro náhodného objektivního pozorovatele záchvatu je nepochopitelné, že si při tom neublíží. Pří druhé variantě se na přejídání cíleně připravuje. Přejedení si předem naplánuje, předem si nakoupí větší množství potravin a těší se na to, jak se přeji.

Záchvaty přejídání trvají různě dlouho. Mohou trvat několik minut až několik hodin. V průměru trvají přibližně jednu hodinu. Zpočátku je přejídání zaměřeno hlavně na pamlsky, později se rozšiřuje na jakékoliv jídlo. Za jídlo utrácí daný jedi­nec velké částky peněz.

Vzhledem k velkému množství jídla, které je zkonzumováno v průběhu záchva­tu, může někdy nastat i samovolné zvracení. Pokud je zvracení po přejedení uměle navozováno a mentální bulimie trvá již delší dobu, tělo se naučí, že má přijatou po­travu vyvrhnout. Mentálním bulimičkám se pak stává, že začnou samovolně zvracet (aniž by to chtěly) už jen při pouhém předklonu. Ztloustnutí z přijatého množství jídla bulimičky předcházejí i jinými prostředky než je umele navozené zvracení. Někteří jedinci si udržují tělesnou hmotnost tak, že střídají období přejídání s obdobím držení hladovky nebo diety a nadměrným cvičením.

Samotné záchvaty přejídání se vyskytují v populaci relativné často v kterém­koliv věku. I v běžné populaci mnozí lidé přistupují k jídlu jako k odměně za proži­tá traumata, jako k prostředku na zahnání nepříjemných psychických prožitků. Na rozdíl od mentální bulimie však tito jedinci nemají z přejedení pocit viny, chorobně se neobávají ztloustnutí a neusilují proto o eliminaci snědeného jídla, nedrží násled­ně hladovky.

Psychické a tělesné důsledky mentální bulimie jsou téměř identické s těmi, které byly uvedeny již v podkapitole věnované mentální anorexii, i když určité roz­díly samozřejmě existují.

 

Kazuistika: Mentální bulimie

 

Gábině je dnes 25 let, studuje na vysoké škole, je spokojena se svým životem. K tomu cíli však vedla strastiplná cesta.

Řadu ústrků a trápení Gábina prožila již v útlém dětství. Gábina má o pět let starší sestru, která na ni žárlila a stále žárlí. Starší sestra Gábinu psychicky i tělesně šikanovala. Gábina vyrůstala s přesvědčením, že je ošklivá, neschopná, méněcenná. Byla ostýchavá, zakřiknutá.

Gábina měla výrazné taneční nadání, proto začala studovat na konzervatoři. Na konzervatoři byla vystavena obrovskému tlaku ze strany pedagogů, aby dbala o svůj tělesný vzhled a nepřibývala na váze. Pokud jí někdy nějaká taneční kreace hned nešla, bývalo běžné, že ji taneční mistr před všemi zesměšnil a neopomenul hanlivě komentovat její tělesné míry.

Gábina své tělo nenáviděla. Byla v neustálém napětí. Její psychickou situaci ještě zhoršila skutečnost, že matka začala pravidelně pít alkoholické nápoje. V rodině tak Gábina neměla žádnou oporu, naopak rodinné prostředí ji spíše ještě více psychicky ničilo.

Gábina začala držet různé diety, užívat laxativa a v šestnácti letech prodělala první epizodu mentální anorexie. Ta byla ukončena zhroucením při veřejném taneč­ním vystoupení a následnou hospitalizací. Návrat do uměleckého prostředí, kde tělesný vzhled byl tím nejdůležitějším, Gábinu opět přivedl k dietám. Po návratu z nemocnice však dietu nedokázala držet příliš dlouho. Dieta byla přerušována zá­chvaty přejídání, po nichž Gábina měla pocity víny, trpěla strachem ze zvýšení hmotnosti a strachem z výsměchu spolužáků i pedagogů. Objevila se u ní řada zdravotních problémů, které jsou typické pro mentální bulimii a mentální anorexii. Z hlediska profesionálního uplatnění byty pro Gábinu nejvážnější opakované zlo­meniny. Kvůli zdravotním problémům Gábina nakonec musela z konzervatoře odejít. Vybrala si jiné studium a jiné profesionální uplatnění. Nové prostředí k ní bylo mnohem laskavější.        

 

17.4.    Porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku (F 98.2)

Porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku spadá do velké skupiny psychic­kých poruch, která je nazývána „ poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci F90 - F99 (viz. 2. kapitola).

V dětském věku se skoro a každého dítěte v některé fázi jeho vývoje mohou objevit drobné potíže s příjmem jídla různého druhu (vybíravost v jídle, odmítání některých potravin, nedostatečný příjem jídla, úplné odmítání jídla, přejídám).

O psychické poruše lze uvažovat teprve tehdy, kdy problémy s příjmem jídla jsou takového rozměru, že je ohrožen fyzický stav dítěte. Přesnou hranici mezi běž­nými problémy a psychickou poruchou však nelze stanovit.

17.5. Přejídání spojené s jinými psychickými poruchami (F50.4)

    Jak bylo již uvedeno, sklon k přejídání se vyskytuje i v běžné populaci, aniž by daný jedinec trpěl nějakou psychickou poruchou. Přejídání však může být spojeno i s psychickou poruchou, jinou než je mentální bulimie (např. mentální retardace, autismus, některé emoční poruchy aj.).

Do diagnostické kategorie uvedené v nadpisu však spadají především ty přípa­dy, kdy přejídání je reakcí na závažnější stresující událost.

 

   Stejně jako záchvaty přejídání, tak i zvracení se nemusí vyskytovat jen u men­tální bulimie. Spontánní (záměrně nevyvolané) zvracení se může vyskytovat hlavně u těch psychických poruch, kde roli hraje stres. Zvracení zde bývá doprovodným jevem negativní emoční reakce. Zvracení může být reakcí na stresující událost, mů­že se vyskytovat i při očekávání stresující události (např. před odchodem do školy u fobie ze školy aj.).

 

Kontrolní otázky:

 

1. Které psychické poruchy spadají do skupiny poruch příjmu jídla? Mentální anorexie, mentální bulimie, porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku, přejídání spojené s jinými psych.poruchami, zvracení spojené s jinými psych.poruchami.

2. Jak se projevuje mentální anorexie? Nechutenství, úmyslné snižování hmotnosti, zkreslený obraz o svém těle, lžou kvůli jídlu, tělesné a psych, změny -srdeční arytmie, závratě, ledvinové komplikace, kosterní komplikace, neurologické)

3. Jak se projevuje mentální bulimie? Nutkání se přejíst, záchvaty nekontrolovatelného přejídání, chorobný strach z tloušťky - vyvolávání si zvracení.

4. Co má společného mentální anorexie a mentální bulimie? psychické a tělesné důsledky - ztráta menstruace ...

5. Čím se liší mentální anorexie a mentální bulimie? U mentální bulimie je jídlo lékem na psych. potíže.

 

 

 

 

 

Čerpáno z učebních materiálů mé profesorky PhDr. Václavy Nývltové,CSc .- PSYCHOPATOLOGIE PRO SPECIÁLNÍ PEDAGOGY, UJAK Praha, 2008

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jidlo

(myska, 14. 11. 2014 13:05)

Dobrý den ma přezdívka je myška
Mám dostaz .......je mi26 let merim 160 a vazim 30 kilo ale porad se cítím tlustá
Mám strach s jídla ...podívat se nebo u něho sedět nemohu bojím se ho dotknout
Bych nedostala kalorie me myšlenky jsou nad jídlem porad nemohu to zastvyt
Nemohu spát jsem unavena a plactiva nenavidim sama sebe a proč to tak je ale
Nemohu to zastavit je to silnější ten strach ze budu tlustá ..děkuji za odpověď
Myška

 

 

Portrét




Facebook


Archiv

Kalendář
<< září >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

Statistiky

Online: 4
Celkem: 398609
Měsíc: 2934
Den: 109