Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ohrožené děti

OHROŽENÉ DĚTI (PROBLÉMOVÉ DĚTI, TÝRANÉ DĚTI, ZNEUŽÍVANÉ DĚTI, ZNEVÝHODNĚNÉ DĚTI, DĚTI V NÁHRADNÍ A NERODINNÉ PÉČI, DĚTI ETNICKÝCH MENŠIN ATD.) A VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ PROBLÉMY. RIZIKOVÉ SKUPINY DĚTÍ A MLÁDEŽE; PRÁVNÍ A PROFESIONÁLNÍ ODPOVĚDNOST UČITELE. PREVENTIVNÍ PROGRAMY V PRÁCI ŠKOLY A RODINY. PRÁVA DÍTĚTE

TÝRANÉ DĚTI
(Dunovský, Dytrych, Matějček a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha, Grada 1995.;
Pöthe, Petr: Dítě v ohrožení. Praha, G+G 1996.)

TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ DÍTĚTE = jakékoli nenáhodné, preventabilní jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt

CAN = Syndrom týraného a zneužívaného dítěte (Child Abuse and Neglect) = soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, především v rodině

Zneužívání: veškeré formy násilí, agrese či aktivní nedostatečné péče (izolace dítěte ve tmě ...)
Zanedbávání: všechny škodlivé formy „ne-péče“
Týrání: aktivní formy zneužívání násilné povahy


Formy a projevy syndromu CAN
aktivní pasivní
Tělesné týrání, zneužívání a
zanedbávání tržné, zhmožděné rány a
poranění, bití, zlomeniny,
krvácení, dušení, otrávení, smrt neprospívání, vyhladovění,
nedostatky v bydlení, ošacení,
ve zdravotní a výchovné péči
Duševní a citové týrání,
zneužívání a zanedbávání nadávky, ponižování, strašení,
stres, šikana, agrese nedostatek podnětů,
zanedbanost duševní i citová
Sexuální zneužívání sexuální hry, pohlavní
zneužití, ohmatávání,
manipulace v oblasti
erotogenních zón, znásilnění,
incest exhibice, video, foto,
audiopornografie, zahrnutí
dětí do sexuálních aktivit
dospělých
Zvláštní formy Münchhausenův syndrom v zastoupení
systémové týrání a zneužívání
organizované týrání a zneužívání
rituální týrání a zneužívání                                                                                                                     týrání zanedbávání

 

 


primární viktimizace: poškozování dítěte
sekundární viktimizace: necitlivé zacházení s dítětem, které je vyšetřováno pro CAN, nevhodná
terapeutická opatření
  SYSTÉMOVÉ týrání a zneužívání dítěte:
nepatřičné zásahy v rámci řešení CAN, prováděné orgány, institucemi
a jednotlivými odborníky

 ORGANIZOVANÉ týrání a zneužívání dítěte:
- děti jako zboží, - sexuální turistika, - vraždy dětí za účelem prodeje jejich orgánů, - dětská námezdní práce, - otroctví

 RITUÁLNÍ týrání a zneužívání dítěte:
- takové zacházení s dětmi, které se uskutečňuje v souvislosti s nějakými symboly, které mají náboženskou, magickou či nadpřirozenou charakteristiku (vyhánění ďábla z dítěte bitím ...)

 Münchhausenův syndrom by proxy (v zastoupení):
- rodiče dítěti úmyslně podávají nevhodné léky nebo si jen vymýšlejí nejrůznější příznaky onemocnění tak, aby dítě bylo pro ně vyšetřováno a léčeno

Změny a zvláštnosti v chování týraného či zneužívaného dítěte:
- celková staženost dítěte ve smyslu nezájmu o dění v jeho okolí
- vyhýbání se kontaktům s lidmi včetně jeho vrstevníků
- zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými vč. vyhýbání se situacím, kdy je dítě samo s dospělým
- výrazná úzkost v přítomnosti určitých dospělých
- vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám
- nápadně lhostejné postoje („mně je to jedno“)
- agresivní napadání a šikanování vrstevníků
- zvýšená dráždivost a projevy vzteku na sebemenší podněty
- vyhýbání se situacím zahrnujícím svlékání (převlékání v tělocvičně)
- potíže se soustředěním ve škole
- výrazné zhoršení prospěchu
- váhání s odchodem domů po vyučování
- informovanost o sexu, která neodpovídá věku a zralosti dítěte
- sexuální napadání vrstevníků, svádivé chování, sexuálně laděné hry
- odmítání jídla, nebo naopak přejídání
- opakované útěky z domova
- pokusy o sebevraždu, sebezohavení
zanedbávání - nedodržování hygieny (nemyté děti), nedostatečné oblečení, podvýživa, dlouho neléčená choroba

PROBLÉMOVÉ DĚTI viz otázka č. 6
(Sheedyová-Kurcinková, Mary: Problémové dítě v rodině a ve škole. Praha, Portál 1998.)

kdo je problémové dítě?
- normální dítě, které je mimořádně emocionální, vytrvalé, citlivé, vnímavé a neochotné ke změně

Charakteristické vlastnosti problémového dítěte:
1) emocionálnost: silné reakce, hlasitý projev při hře, smíchu, pláči
2) vytrvalost: pokud něco problémové dítě zaujme, je těžké ho od toho odtáhnout
3) citlivost: pohotové reakce na vjemy, emoce, velmi citlivé na reakce okolí
4) vnímavost: „neposlušnost“ - dítě vnímá něco zcela jiného než pokyny učitele
5)nepřizpůsobivost: nesnáší změny, nemá rádo překvapení, nedokáže snadno přecházet od jedné
činnosti nebo myšlenky k druhé
6) nepravidelnost: nenaučí se dodržovat pravidelný režim
7) energie: stále má sklon vyvíjet nějakou aktivitu, jedná „divoce“
8) první reakce: dítě potřebuje nějaký čas, než je připraveno přijmout novinku
9) náladovost: sklon k pláči, temperamentnost

Problémové dítě může být ve škole úspěšné, jsou-li respektovány jeho individuální odlišnosti = bohatá nabídka učebních metod, pružná struktura, možnost pracovat svým vlastním tempem, nezahlcování množstvím stimulací, ne drezúra.


DĚTI ETNICKÝCH MENŠIN
(Fontana, David: Psychologie ve školní praxi. Praha , Portál 1997., str. 32-33)

Děti v prvních třech letech života obvykle vědomí etnické příslušnosti postrádají, avšak ve věku 4 až 7 let si stále více uvědomují odlišnost příslušníků jiných etnických skupin. Často se u nich vytvářejí předsudky. Od 8 let výše začínají děti ve svých postojích projevovat větší flexibilitu a hodnotit lidi spíše individuálně než skupinově, takže dřívější předsudky lze někdy změnit
Děti pocházející z odlišného prostředí než učitel mohou být doma vedeny k jiným způsobům chování k autoritě a projevování úcty, jež se liší od způsobů, které učitel sám pokládá za vhodné.
Kulturní rozdíly mohou způsobit i potíže s učením. Někdy to vypadá, jakoby dítě rozumělo, co učitel říká, ale později se ukáže, že to nepochopilo, ne protože by neznalo slova užitá učitelem, ale proto, že v jeho kultuře mají odlišný význam. Ze stejného důvodu může dítě nesprávně odpovídat v testech inteligence a jiných schopností. Otázkám sice porozumí, ale k selhání dojde proto, že testy jsou závislé na určité kultuře, čímž jsou znevýhodněny děti z odlišného kulturního zázemí - tak může být u dětí z určitých etnických skupin nesprávně diagnostikována snížená inteligence.


DĚTI V NÁHRADNÍ A NERODINNÉ PÉČI
(Matějček, Zd. a kol.: Náhradní rodinná péče. Praha, Portál 1999.)

NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE:

-------- 1) zrušitelná (tj. adopce 1. stupně = práva a povinnosti rodičů přecházejí
ADOPCE ----- na osvojitele, ale v rodném listě dítěte zůstávají uvedeni původní rodiče)
-------- 2) nezrušitelná (tj. adopce 2. stupně = osvojitelé jsou zapsáni do rodného
listu dítěte, původní rodiče lze zjistit pouze na matrice)

-------- prarodiče
-------- příbuzní -------
-------- jiní
-------- individuální PP ------
-------- cizí osoby (klasická PP
jako dlouhodobé řešení)
PĚSTOUNSKÁ PÉČE -----
-------- velké pěstounské rodiny
- pěstounské páry
-------- skupinová PP --------
-------- SOS dětské vesničky
- matka pěstounka

Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech dítěte, k výkonu mimořádných záležitostí žádají souhlas rodičů, případně za ně rozhodnutí vydává soud. Pěstoun tedy není zákonným zástupcem dítěte

NÁHRADNÍ NERODINNÁ PÉČE:
Tam, kde rodina selhává a není možné zajistit osvojení či pěstounskou péči, umisťují se děti do kolektivních výchovných zařízení:

Kojenecké ústavy: pro děti do 1 roku
Dětské domovy
Dětské výchovné ústavy
Dětské diagnostické ústavy
Diagnostické ústavy pro mládež
Ústavy sociální péče: pro děti s vážným stupněm mentální retardace nebo zdravotního postižení


RIZIKOVÉ SKUPINY DĚTÍ A MLÁDEŽE

- děti ze sociálně slabších rodin
- děti vyrůstající v materiálním nadbytku (a naopak nedostatku podnětů a psychického zázemí)
- děti delikventů, alkoholiků, asociálních osob, osob vyhýbajících se práci, fluktuantů
- děti z rozvrácených rodin
- romské děti
- děti vyrůstající v prostředí velkého anonymního sídliště
- děti psychicky a emočně labilní


PREVENTIVNÍ PROGRAMY V PRÁCI RODINY A ŠKOLY

Prevence je součástí ochranných opatření, zahrnuje:
1) zabraňování ubližování včetně probíhajícího ubližování
2) předcházení vzniku dlouhodobých následků na zdraví dítěte

Prevence: 1) primární (poradenství)
2) sekundární
3) terciární (např. léčebný zásah u týraného dítěte)
jednotlivé složky nelze oddělit - prostupují se

TYPY PROGRAMŮ:

1) Izolace a odstranění jednoho z rizikových faktorů
- např. ekonomická situace rodiny, sociální izolace, nezralost matky atp.

2) Zacílení na systém rodiny
- např. nácvik rodičovských dovedností, příprava na rodičovství

3) tzv. Komplexní programy
- zahrnuje návštěvy v domácnosti, zaměřené i na biologická rizika (děti s vrozenou nemocí)

4) Komunitní projekty
- v chudých čtvrtích pro snížení výskytu kriminality mládeže

5) Ekosystém
- instituce, s nimiž jsou děti pravidelně ve styku - škola (projekty předcházející sexuálnímu zneužití; učitel by měl využít toho, že je s dětmi ve styku každý den a někdy déle než jejich rodiče, všímat si změn - tělesných i v chování)

6) Institut ombudsmana (Švédsko)
- opatruje práva dětí

7) novináři
- přibližují populárně problémy široké laické veřejnosti

 

PRÁVA DÍTĚTE

V roce 1918 byla v Londýně založena organizace „Zachraňte děti“. 1924 - Charta práv dítěte. Byl vypracován koncept „Deklarace o právech dětí“ a v roce 1946 byla Deklarace začleněna do Všeobecné deklarace lidských práv. Deklarace práv dítěte byla přijata valným shromážděním OSN v roce 1959.

ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE:
První dokument kodifikující práva dítěte formou smlouvy, byla schválena VS OSN roku 1989, Českou republikou ratifikována 1991.
Jde o globální dílo, jsou v ní zahrnuta práva občanská, politická, ekonomická, sociální i kulturní. Dítě zde má statut osoby se sebeurčujícími právy. Je rovnoprávná lidská bytost, která však potřebuje zvláštní podporu a ochranu.
Práva v Úmluvě lze seskupit podle obsahového zaměření:
1) Dítě potřebuje, aby mu společnost poskytovala ochranu.
2) Dítě potřebuje být respektováno jako jedinec ve společnosti.
3) Dítě potřebuje emočně kladné prostředí a projevování lásky
4) Dítě má být respektováno jako jedinec s možností rozvoje, který si chce potvrzovat svoji
identitu
5) Dítě má být respektováno jako individualita, která si tvoří svůj vlastní život.

Stát se zavazuje respektovat a zabezpečit práva stanovaná touto úmluvou každému dítěti bez jakékoli diskriminace.
Pro tuto úmluvu je dítětem každý lidský tvor do věku 18 let, pokud není věk dospělosti stanoven zákony jeho země jinak.
Každé dítě má právo na život.
- Má právo na jméno, státní příslušnost, právo na péči.
- Každé dítě má právo svobodně vyjadřovat své názory ve všem, co se ho týká.
- Má právo na svobodu projevu, myšlení, svědomí a náboženství, na svobodu sdružování a pokojného shromažďování.
- Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do jeho soukromí, domova, rodiny, korespondence nebo svévolným útokům na jeho čest.
- Stát činí všechna opatření k ochraně dětí před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, urážením, zneužíváním, trýzněním či vykořisťováním.
- Dítě má právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a má právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní a sociální vývoj. Rodiče jsou odpovědni za to, aby v rámci svých schopností svým dětem takovou životní úroveň zajistili.
- Postižené dítě má právo na zvláštní péči.
- Dítě má právo na vzdělání. Kázeň ve škole musí být zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte
- Výchova má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte.
- Dítě má právo na odpočinek a volný čas, na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti
- Dítě má právo na ochranu před hospodářským vykořisťováním, před sexuálním zneužíváním, před únosem a obchodováním s ním.
- Žádné dítě nesmí být podrobeno mučení ani jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
- Za trestné činy nebude osobám mladším 18 let ukládán trest smrti ani doživotí

Při OSN existuje desetičlenný Výbor pro práva dítěte, jehož úkolem je sledovat naplnění úmluvy. S Výborem spolupracují i některé nevládní organizace, které mají ochranu a prosazování práv dětí ve své náplni. Za plnění Úmluvy zodpovídá stát - zajišťuje oblast legislativní i umožňuje šíření Úmluvy do všech oblastí (je např. povinen zajistit možnost pro povinné vzdělávání nebo náhradní péči).
Základy ochrany práv dítěte spadají především do práva občanského a rodinného. Dítě je definováno jako nezletilec mladší 18 let, jako subjekt občanských práv - je způsobilé mít práva. Je také chráněno ve svých nárocích. V právu rodinném je definováno např. postavením v rodině a i jeho ochrana, nejsou-li dostatečně plněny povinnosti vůči němu. Trestní odpovědnost i ochrana práv mladistvého pachatele jsou zahrnuty v trestním právu.
NEVLÁDNÍ ORGANIZACE ZAJIŠŤUJÍCÍ PRÁVA DĚTÍ:

UNICEF
„Dětský fond OSN“ - založen v New Yorku 1946, pověřen zabezpečením potřeb dětí, které naléhavě vyvstaly v poválečné Evropě a Číně. Od roku 1950 působení rozšířeno i na rozvojové státy. Od roku 1953 je stálou součástí OSN.

ISCA
Je autonomní neprofitující účelovou organizací působící po celém světě ve prospěch dětí. Její současná činnost zahrnuje jak advokacii v oblasti dětských práv, tak dětské programy a aktivity. Členské organizace jsou dotovány soukromými příspěvky nebo veřejnými granty.

DCI
Je mezinárodní, nezávislá a nevládní organizace ustanovená r. 1979 za účelem zajišťování průběžných, praktických, systematických a jednotných mezinárodních akcí na podporu a ochranu práv dětí (u nás sekce DCI zatím nebyla ustanovena).
 

 
 

 

Portrét




Facebook


Archiv

Kalendář
<< listopad >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Statistiky

Online: 2
Celkem: 405687
Měsíc: 3421
Den: 102