Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


MOJE PSYCHOPEDIE

1.   Vymezení pojmu psychopedie, její  obsah, cíl, postavení v soustavě věd a       

      vztah  k ostatním  vědám.

      Psychopedická diagnostika, cíle, metody.

Psychopedie               je obor speciální pedagogiky, který se zabývá rozvojem, výchovou     

                                        a vzděláním mentálně postižených osob.

Obsah psychopedie –    speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá problematikou

                                        osob se sníženými rozumovými schopnostmi (vrozenými i získanými

                                        během života).

Cílem psychopedie      je dosažení maximálního stupně rozvoje osobnosti mentálně

                                        postižených jedinců a jejich integrace do společnosti (společenské

                                        a pracovní uplatnění), a respektování zvláštností MR včetně jejich

                                        osobnosti.

 

Postavení v soustavě věd a vztah k ostatním vědám

 

Psychopedie             -     má výrazně pedagogický charakter

            -     má příznivý vztah k pedagogice

            -     patří mezi vědy společenské

 

Spolupracuje s obory

            -      lékařské – pediatrie, neurologie, psychiatrie

            -      psychologické – obecná psychologie, vývojová psychologie,   

                   patopsychologie, pedagogická psychologie

            -     sociální – sociologie, nutnost životního uplatnění a zjišťování  

                   individuálních možností socializace

          -      pedagogické – obecná pedagogika, nutnost spolupráce s dalšími  

                 obory speciální pedagogiky (logo, oftalmopedie)

 

 

Psychopedická diagnostika, cíle, metody

 

-    využívá diagnostiky lékařské, sociologické, psychologické

-    je nezastupitelná při vřazování MP do škol a výchovných zařízení a při dalším způsobu 

     výchovy

-    sleduje svůj vlastní cíl, stanovení způsobu péče, jimž lze docílit maximálně možného 

      stupně socializace MR jedince

 

Diagnostika se zaměřuje na

 

– lékařskou a psychologickou diagnostiku, studium anamnestických údajů, úroveň hrubé a    

   jemné motoriky, rozvoj řeči a komunikačních dovedností, úroveň poznávacích procesů, 

   vědomostí, dovedností, návyků, orientaci v životním prostředí, charakterové a volní   

   vlastnosti, úroveň emotivity a sociability.

Cílem diagnostiky   -    poznávání dosavadního vývoje

          -    prognóza dalšího vývoje

          -    zajistit odpovídající zařazení MR jedince

 

Cílem diagnostiky obecně

                                  -    co nejdokonalejší poznání člověka s MP. Zaměřuje se na získání

                                       informací o osobnosti konkrétního jedince a jeho možnostech

                                       v oblasti vzdělavatelnosti a vychovatelnosti, o možnostech zařazen  

                                       do společnosti.

 

Diagnostické metody:

          -   obecné – anamnéza (rodiny, osobní a prostředí)

          -   odborné speciální pedagogické vyšetření – pozorování, rozhovor,  

                            dotazník

          -   speciální – diagnostické zkoušky. Testové zkoušky.

 

 

Zásady                      -   vždy je třeba postupovat od nejjednodušších úkolů k těžším

          -   prováděná činnost musí být pro dítě pochopitelná

          -   diagnostická činnost by měla být opakovatelná a dlouhodobá

 

 

2.   Výchovné zásady u mentálně postižených jedinců.

      Didaktické principy vzdělávání žáků s mentálním postižením.

 

 

MP jedinec potřebuje speciálně pedagogický přístup a má speciální (specifické) vzdělávací potřeby.

 

 

Výchovné zásady u MP jedinců:

 

trpělivé výchovné vedení, mateřská péče

citové zázemí rodiny, ochrana, bezpečí

ochranitelský přístup, ale škodí izolace

škodí rezignace na výchovu, rozvíjení dítěte

brát dítě jaké je, spolupracovat s odborníky

vědomosti, dovednosti a návyky si vytvářejí obtížně, pomalu, jsou nesamostatní potřebují pomoc

nedovedou se sami zaměstnat, zabavit, potřebují nepřetržitý dohled

nový návyk, dovednost, poznatek je cenný krok

vést k zvládnutí sebeobsluhy

 

Didaktické principy vzdělávání žáků s MP

 

 

Didaktika – zabývá se obsahem učiva, strukturaci, metodami jak učit, formami vzdělání

                     ve speciálních školách – používají se speciálně vzdělávací programy a  

                     individuální vzdělávací plán

 

                     Vyučovací hodina – 45 min., zkušený pedagog ji rozdělí na několik úseků a  

                     střídá různé činnosti ( zpěv, cvičení, hra)

 

Didaktické zásady

Zásada názornosti    -  u MP platí dvojnásob, postižené dítě musí vidět, slyšet, ohmatat - co

                                    nejvíce používat smysly, zbytečně nemluvit

 

Zásada přiměřenosti -  výběr obsahu metod, struktury hodiny, které odpovídají věku dítěte

                                     a jeho stupni postižení – hry, relaxace, odpočinek

 

Zásada soustavnosti  - vést dítě ta, aby si osvojilo návyky v uceleném systému, výuka musí

                                    mít svůj systém, hodiny nesmí být chaotická

 

Zásada trvalosti        - poznatky, které jsou ucelené si dítě uchová, týká se osvojování  

                                   dovedností a návyků, vytvoření systému

 

Zásada uvědomělosti a aktivity žáků

                                 -  navodit motivaci, otázka soutěživosti (ve skupině)

 

Individuální přístup

 

Mimořádný význam má osobnost učitele (trpělivost, empatie, vhodný přístup, motivace…)

 spolupráce s rodiči

 

3.  Etiologie mentálního postižení

 

Mentálním postižením

                               - rozumíme vývojovou poruchu integrace psychických funkcí, která

                                  postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné

                                  a sociální.

 

Nejvýraznějším rysem je trvale porušená poznávací schopnost – různá míra snížení rozumových schopností, která se projevuje nejnápadněji v procesu učení.

 

Vrozená mentální retardace

 

       Je vrozeným defektem rozumových schopností .

 Dříve byla též nazývána oligofrenie. Je způsobena určitým poškozením či  odlišným   

 vývojem nervového systému v prenatálním, perinatálním a postnatálním období až do dvou let věku dítěte.

 

- prenatální   (před narozením dítěte)

                          -  jedná se především o infekce matky během těhotenství.,

                             její špatnou výživu, působení záření a toxických látek, úrazy matky

                             časté genetické příčiny – např. Downův syndrom

 

- perinatální  (období porodu a bezprostředně po něm)

                         - hypoxie, mechanické poškození

                           mozku při porodu, nízká porodní váha, obsáhlá žloutenka

 

- postnatální  (po porodu do 2 let věku dítěte)

                          - infekce novorozeněte, záněty mozku, úrazy, špatná výživa, meningitida,  

                            klíšťová encefalitida

 

Svou roli samozřejmě hraje dědičnost. Lehká mentální retardace vzniká většinou v důsledku zděděné inteligence a vlivu rodinného prostředí. Nesmíme opomenout i specifické genetické příčiny (chromozomální aberace)

 

 B)  Získaná mentální retardace je označována jako demence.¨

                                           

     Jde o proces zastavení nebo rozpadu normálního mentálního vývoje, který vzniká na základě organického poškození CNS (nemocí, úrazem, poruchou…)

 

   K demenci může dojít až po dosažení určitého stupně vývoje, a proto ji lze diagnostikovat až po 2. roce života.

 

Demence může mít progresivní charakter a nebo se může její rozvoj zastavit.

 

Hlavními příznaky  -  zvýšená dráždivost, únava, emociální labilita, výkyvy v pozornosti,  

                                      poruchy paměti a učení a změny ve struktuře osobnosti.  

                                      Nejvýznamnějším projevem je však úbytek kognitivních funkcí,  

                                      především inteligence a paměti.

 

Klasifikace mentální retardace : F 70 – lehká mentální retardace – IQ 50-69    (9-12letým)

                                                       F 71 – střední mentální retardace – IQ 35-49  (6-9letým)

                                                       F 72 – těžká mentální retardace – IQ 20-34     (3-6letým)

                                                       F 73 – hluboká mentální retardace – IQ nejvýše 20, úroveň

                                                                                                                                         do 3 let

Rizikový novorozenec, rizikové těhotenství. Raný vývoj mentálně   

      retardovaných dětí.

 

       Rizikové těhotenství

 

u žen, kterým hrozí spontánní potrat, vznik vrozené vady dítěte, předčasný porod nebo perinatální úmrtí plodu

rizikové faktory – genetická zátěž v rodině, věk matky (mladší 17, starší 35), nepříznivá sociální situace, tělesná výška (pod 155cm)

chronická onemocnění ( cukrovka, cévní a srdeční poruchy, choroby žláz s vnitřní sekrecí, ledvinové choroby

sterilita, léčba s ní spojená

mnohočetná těhotenství , větší počet interrupcí, krvácení v těhotenství

některé léky, nepoměr porodních cest, anomálie dělohy (císařský řez)

imunologický konflikt ( nesnášenlivost mezi Rh- matky a Rh+ plodu, zděděném po otci)

zevní příčiny – chemické, fyzikální, biologické a psychické faktory

 

Rizikový novorozenec

 

Dítě s různými chorobami a stavy, které mají rozdílnou příčinu.

jedinec, který se narodil z rizikového těhotenství, nebo s různými projevy narušeného zdravotního stavu ( nemocná matka, komplikovaný porod, předčasný odtok plodové vody, nižší porodní hmotnost, přenošené dítě, hypotrofické – podvyživené dítě (malá hmotnost vzhledem k délce těhotenství), nedonošené, vícečetné těhotenství, asfyxie – přidušení, vrozené vady).

 

Raný vývoj  MP dítěte

 

nejpřirozenější prostředí je rodina, pro rodinu je to traumatizující skutečnost – nutnost zaujmout pozitivní postoj k dítěti, neodmítat ho

dítě potřebuje citlivou mateřskou péči, pocit bezpečí, citlivé zázemí rodiny, individuální přístup, trpělivé výchovné vedení, brát Dítě takové jaké je

kojence – důležitý je pocit jistoty, stability a bezpečí – citový vztah s matkou

batole – odpoutání  od matky, kontakt s realitou, dítě bává sociálně nápadné

nutnost pomoci kvalifikovaných odborníků (lékař, psycholog, speciální pedagog)

 

Dítě s mentálním postižením je sociální bytost a stejně jako kdokoli jiný potřebuje sociální kontakt.

Raná péče by měla všem dětem s mentálním postižením být poskytována v rodině.

V předškolním věku by všechny tyto děti, které jsou schopny navštěvovat předškolní zařízení.

 

6.  Klasifikace mentálního postižení. Výskyt mentálního postižení v populaci.

 

Lehká mentální retardace  -                IQ 69 – 50

Středně těžká mentální retardace   -    IQ 49 – 35

Těžká mentální retardace -                  IQ 34 - 20

Hluboká mentální retardace -              IQ 19 a níže

 

Nespecifikovaná mentální retardace – mentální retardace je prokázaná, není však dostatek

                                                             Informací pro zařazení osoby do některého

                                                             Z uvedených stupňů

 

Lehká mentální retardace  IQ  69 – 50

 

vliv dědičnosti, sociokulturní deprivace, nedostatku stimulace

            do 3 let lehké opoždění nebo zpomalení psychomotorického vývoje, mezi 3. -6. rokem      

            nápadnější problémy : malá slovní zásoba, opožděný vývoj řeči a komunikativních

            dovedností, různé vady řeči, obsahová chudost, nedostatečná zvídavost a

            vynalézavost, stereotyp ve hře

nejvýraznější problémy v období školní docházky : konkrétní mechanické myšlení, omezená schopnost logického myšlení, slabší paměť, vázne analýza a syntéza, jemná a hrubá motorika lehce opožděna, porucha pohybové koordinace.

Rozvoj sociálních dovedností zpomalen. V sociálně nenáročném prostředí mohou být    

         zcela bez problémů.

   V oblasti emociální se projevuje afektivní labilita, impulsivnost, úzkostlivost a    

         zvýšená sugestibilita.

   Výchovné působení a rodinné prostředí mají velký význam pro socializaci

   Vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základní   

         škole praktické, mají možnost integrace do běžné základní školy při splnění  

         stanovených podmínek integrace.

   Možné zvládnutí jednoduchých učebních oborů nebo zaškolení v jednoduchých  

         manuálních činnostech. Nejčastěji  navštěvují odborná učiliště nebo praktické školy.

   Mnoho dospělých schopno práce a úspěšného udržování sociálních vztahů.

   Výskyt v celkovém opočtu jedinců s mentální retardací 80%, v populaci 2,6 %

 

Středně těžká mentální retardace  IQ  34 – 20

 

 Negenetická (poškození zárodečné buňy, malformace CNS, infekce) a genetická etiologie

Psychomotorický vývoj výrazně opožděn již v předškolním věku. Značná pohybová neobratnost, dlouhé osvojování koordinace pohybů

Časté somatické vady a příznaky celkového CNS.

Možnost osvojení základních hygienických návyků a prvků sebeobsluhy.

Někteří však neschopni udržet tělesnou čistotu ani v dospělosti.

Značné omezení psychických procesů, poruchy pozornosti.

Minimální rozvoj komunikačních dovedností, řeč jednoduchá, omezena na jednoduchá slova. Nemusí se vytvořit.

Výrazné narušení afektivní sféry, nestálost nápad, impulzivita.

 

Hluboká mentální retardace  IQ nižší 20

 

Většinou organická etiologie

Těžké omezení motoriky.

Stereotypní automatické pohyby

Kombinace s postižením sluchu, zraku, těžkými neurologickými poruchami.

Poškození zrakového a sluchového vnímání

Častý atypický artismus

Ve většině případů neschopnost sebeobsluchy.

Nonverbální komunikace bez smyslu. Výkřiky, grimasy

Lze dosáhnout porozumění jednoduchým požadavkům.

Okolí nepoznává.

Totální porušení afektivnísféry.

Sebepoškozování

Výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací 1%, v populaci 0.2 %.

 

     Lidé s mentálním postižením tvoří jednu z nejpočetnějších skupin mezi všemi postiženími.

Navíc počet osob s mentální retardací celosvětově stále stoupá..

 

Tento nárůst může být do značné míry relativní díky stále lepší evidenci mentálně postižených, ale ta ani dnes není úplná. Vzrůst osob s mentální retardací se dále připisuje lepší pedagogické péči o novorozence, jejíchž výsledkem je snižování úmrtnosti v novorozeneckém a kojeneckém věku.

 

Díky této stále se lepšící péčí zůstávají naživu i děti, které by bez té to intenzivní péče nemohly přežít.

 

Absolutní  počet mentálně retardovaných v naší populaci není znám. Uvádí se, že  mentální retardací trpí asi 3 % občanů což činí 300 000 MP u nás.

Nejvíce postižených spadá do školního věku. LMR – 80%, STMR – 7 %, TMR

 

7.  Charakteristika osobnosti u jednotlivých stupňů mentálního postižení.

 

Lehká mentální retardace – IQ 69 – 50 :

 

Lidé s lehkou mentální retardací většinou získávají schopnost užívat řeč a udržovat konverzaci, obvykle dosáhnou nezávislosti v osobní péči a v praktických domácích dovednostech.

Největší problémy mívají ve škole se čtením a psaním, je pro ně obtížné udržet tempo s běžným způsobem vyučování.

Těmto dětem prospívá výchova a vzdělávání zaměřené na rozvíjení jejich dovednosti a kompenzování nedostatků. Lidé s lehkou mentální retardací jsou schopni chodit do zaměstnání a žít poměrně samostatným životem.

 

Středně těžká mentální retardace – IQ 49 – 35 :

 

   Je charakteristická opožděným rozvojem chápání a užívání řeči a výsledná schopnost slovní komunikace bývá omezená, stejně jako schopnost sebeobsluhy.

Při kvalitním speciálně pedagogickém vedení se děti schopny naučit základům psaní, čtení, počítání.

 

   V dospělosti jsou tředně těžce mentálně retardovaní obvykle schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, někdy s odborným dohledem. V této skupině jsou obvykle podstatné rozdíly v povaze schopnosti, někteří lidé dosáhnou vyšší úrovně v dovednostech senzomotorických, jiné jsou zase schopni lepší komunikace a sociální interakce.

 

    Někdo se naopak nenaučí mluvit vůbec, ale zvládne porozumění verbálním instrukcím a dovede využívat různé formy neverbální komunikace. Často se u lidí se středně těžkou mentální retardací vyskytují i tělesná a neurologická postižení (epilepsie).

 

Těžká mentální retardace – IQ 34 – 20 :

 

   U lidí s těžkou mentální retardací je snížená úroveň schopností zmíněná u středně těžké mentální retardace mnohem výraznější. Velká část lidí postižených těžkou mentální retardací trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými vadami.

 

   K rozvoji motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností a celkovému rozvoji soběstačnosti a zlepšení kvality života. Je třeba komplexní péče zahrnující rehabilitaci, výchovu a vzdělávání přizpůsobenou schopnostem těchto lidí.

(minimální schopnost komunikace, nestálost nálad, efektivita, impulsivita, pomoc blízkých, celoživotní péče).

 

Hluboká mentální retardace IQ nižší než 20 :

 

   Lidé postižení hlubokou mentální retardací jsou těžce omezení ve své schopnosti porozumět požadavkům či instrukcím nebo jim vyhovět.

 

Mnoho z osob s hlubokou mentální retardací trpí i defektem pohybovým. Často jsou imobilní a inkontinentní. Jsou schopni pouze základní neverbální komunikace, artikulovanou řeč neznají. Mají velice omezenou schopnost pečovat o své základní potřeby a važadují stálou pomoc a dohled.

   Chápání a používání řeči je sníženo na vyhovění jednoduchým požadavkům a při vhodném vedení se může takto postižený jedinec naučit jednoduché prostorové orientační dovednosti či se podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech a sebeobsluze.

Běžná jsou neurotická nebo jiná tělesná postižení postihující hybnost, epilepsie a poškození zraku a sluchu. Častý bývá také autismus.

(nejsou schopni samoobsluhy, vyžadují péči ve všech základních životních úkonech.

motoricky těžce omezeni).

 

8.  Downův syndrom – příčiny, příznaky, prognóza.

 

Příčiny vzniku DS:

v chromozómech ve tvaru tyčinek nesoucí geny == u těchto dětí se vyskytuje navíc jeden chromozom č. 21, vadným dělením buňky a to ve spermii, ve vajíčku nebo během prvního dělení buňky po oplození

                              vadné dělení buněk nedělení (nondisjunkce) chromozomální vada –  

                              translokace (přemístění) u jednoho z budoucích rodičů

 

 

Příznaky :

hlava menší, zadní část plošší

oční víčka jsou úzká, šikmá (kožní řasa ve vnitřním koutku oka)

boltce jsou níže položené, deformované, ušní kanálky úzké

ústa pootevřená s velkým jazykem, gotické patro

širší krk a mohutnější

prsty kratší, malíček mírně zakřivený, na dlani opičí rýha

slabý svalový tonus == volné klouby

náchylnost k určitým nemocem, změna funkce štítné žlázy, srdeční vady, anomálie trávicích orgánů, sluchové a zrakové postižení, onem. dýchacích cest…

 

Prognóza DS :

 

   Dnes ji již ověřeno, že včasná, neboli ranná péče o děti s DS velmi výrazně pozitivně ovlivňuje jeho vývoj.

   Rodiny, které si přes všechny doporučení ponechaly dítě ve své výchově, byly postaveny do velmi těžké situace, nejen po stránce sociálně – ekonomické, setkávaly se s nepochopením jak ve svém okolí, tak často i ze strany odborníků, zejména zdravotníků.

 

   Pokud se začne s dítětem již po narození a využije se jeho vrozený potenciál, dosáhne se s dítětem mnohem více.

Předpokladem je lásky plná rodinná péče, kterou sebelepší ústav nemůže nahradit.

Děti s DS se vzdělávají v ZŠS

 

Prevence u DS :

 

Prevencí se rozumí včasná diagnostika v době těhotenství, zvláště u matek s vyšším rizikem.

(např.věk matky po 40 roku).

Základní škola praktická a základní škola speciální – vnitřní náplň a   

     organizace práce.

 

Základní škola praktická  ZŠP

 

        -  zde se  vzdělávají žáci s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s 

           úspěchem vzdělávat na základní škole.

           Jedná se zpravidla o žáky s lehkým mentálním postižením, žáky kteří z různých  

           důvodů neprospívali na ZŠ, děti s poruchami koncentrace, pozornosti, hyperaktivní,       

           psychicky a nervově nemocnými, SPU, děti romského původu (handicapovými

           odlišnými návyky, či neznalost jazyka).

 

Cílem

          -  je umožnit žákům pomocí výchovných a vzdělávacích prostředků a metod dosáhnout

             co nejvyšší úroveň znalostí, dovedností, osobních kvalit.

             Připravit žáky pro běžný život a ulehčit zařazení do praktického života.

 

ZŠP                 -     je 9 letá

má 2 stupně         1. stupeň = 1-5 ročník

                            2. stupeň = 6-9 ročník

 

Učební plán je obdobný jako na ZŠ

 

je sestaven tak, aby umožnil žákům orientovat se ve společnosti, k osvojování nových poznatků, chápání procesů v přírodě… a v neposlední řadě připravit je na jejich budoucí profesní uplatnění.

Učebnímu plánu je zařazen poměrně velký počet hodin pracovního vyučování

Hodnocení se provádí buď formou slovního hodnocení, nebo klasickým známkováním, nebo kombinací obou.

 

 

Základní škola speciální  ZŠS

 

         -  vzdělává žáky s takovými nedostatky rozumového vývoje, kteří se nemohou vzdělávat

            Ani v ZŠP, jsou však schopni osvojit si některé prvky vzdělání.

            Zpravidla to jsou žáci se středním mentálním postižením a těžším mentálním    

            postižením

 

ZŠS                    -   je 10 letá,

                           -   má 2 stupně            1. stupeň = 1-6 ročník

                                                               2. stupeň = 7-10 ročník

 

vzdělání těchto žáků vyžaduje nejen odbornou speciálně pedagogickou péči, ale i vhodné podmínky (malý počet žáků ve třídě, školní třídy přizpůsobeny jejich potřebám, speciální učebnice a pracovní sešity, přizpůsobený rozvrh hodin, nehlučné, nestresující školní prostředí

vzdělání a výchova je směrována na poskytování elementárních vědomostí, dovedností a vytváření návyků potřebných k uplatnění v praktickém životě a na rozvíjení duševních a tělesných schopností žáků, založeném na důsledném respektování jejich individuálních zvláštností

ve studiu mají možnost pokračovat na škole praktické a získat kvalifikaci k vykonání jednoduchých pracovních činností

náplň práce – tvoří zvládnutí trivia (čtení, psaní, počítání), sebeobsluhu, osobní hygienu, osvojení pracovních dovedností

učební plán – čtení, psaní, počítání, věcné učení, smyslovou výchovu, řečovou výchovu, nepovinný předmět (zdravotní tělesná výchova, dramatická výchova, sborový zpěv, výtvarné a pohybové činnosti, práce s počítačem)

hodnocení žáků – formou slovního hodnocení

 

10.    Lateralita, leváctví, testy na lateralitu.

         Vývoj názoru na tuto problematiku. 

 

LATERALITA

                        -    úzce souvisí s oblastí motoriky. Je projevem dominance jedné z mozkovýc                   

                             hemisfér a projevuje se jako upřednostňování jednoho z párových orgánů

                             (ruka, noha, ucho, oko).

 

 

Vyšetření laterality :

důležité před zahájením školní docházky

obvykle se vyhraňuje mezi 3. – 4.rokem člověka (i déle)

využíváme „pozorování“, testy ==  od Matějčka a Z. Žlaba

u předškolních dětí, testy od Sováka

u školních dětí, test Harrisův (zvládnutí psaní)

musíme jí tedy „respektovat“ jako == osobnostní charakteristika dotyčného jedince

nevyhraněná lateralita – AMBIDEXTRIE (obourukost)

 

LEVÁCTVÍ

                         -   velice závažné, proto se nechává možnost používat ruku podle zděděného

                              základu

                         -   převaha pravé mozkové hemisféry

 

Leváctví lze zjišťovat u dětí při každodenních činnostech jako úchop hraček, podávání ruky, používání  lžíce, při manipulaci, kresbě atd.

 

Dříve byly děti násilně přecvičovány na používání pravé ruky, když se procvičování nedařilo, byly děti neurotické, ale i možnost koktání.

 

2  DRUHY LEVÁCTVÍ :

 

1.  zřetelná dominance motorických partií pravé mozkové hemisféry

    - toto jedinci jsou obratní, šikovní, bez problémů se vyvíjí – mají leváctví v rodině

 

2.   pozitivní anamnestické údaje pro LMD

    - nešikovnost, nerovnoměrnost a nápadnost

 

 

Vyhraněná lateralita

      - tedy jasná pravorukost, levorukost, se záhy začne projevovat. Malé dítě z počátku střídá,  

        ale poměrně brzo je jasné, že jednu ruku používá více. Přecvičování vyhraněného leváka  

        se nikdy neobešlo bez výrazných průvodních jevů – koktavosti, zvýšené agresivity,

        neurotických projevů

 

 

Nevyhraněná lateralita

     -  není vždy jasné, která ruka je šikovnější, dítě nedává žádné ruce zvláštní přednost , střídá   

        je podle situace činnosti.

        Nevyhraněná lateralita dělá často potíže ještě při výuce psaní, přestože dítě nakonec   

        spontánně začne používat jednu ruku více – častěji pravou. Ruka není vycvičená, dlouho

        trvá, než se vypíše rukopis, nebývá úhledný, často přepisuje.

 

 

Lateralita překřížená

    -  pokud je ruka pravá a oko levé nebo obráceně. Pro psaní a čtení je podstatná především

        koordinace oka a ruky. Je zdrojem řady nesnází, děti si pletou směry, podobná písmena,  

        mají tendenci psát na řádek od zadu. Pravák používající přednostně levé oko je na tom   

        hůř

    -  nezřídka dostane nálepku dyslektika

 

   Změna nastala na počátku 60.let, kdy byl vydán závazný ministerský pokyn i výchovném vedení leváků ve škole .Byla to především zásluha profesora Sováka  a výsledků jeho vědecké práce.

 

   Naše civilizace je pravoruká. Není to tak dlouho, co byla levorukost považována za cosi druhořadého a nežádoucího a přecvičování leváků bylo přijímáno jako legitimní. Zejména pokud šlo o výuku psaní. Řada lidí si dosud nese následky takové výchovy. Nepochybný je podíl dědičnosti.

 

   Lateralita se vyvíjí postupně. Nevyhraněnost v používání rukou přináší obtíže při výuce psaní.

Proto je potřeba nejpozději po pátém roce zjistit, které ruce dítě dává přednost, a podporovat její činnost. Je třeba znát vedoucí oko.

Přecvičování levorukosti nebo předčasné ovlivňování opožďující se lateralizace nepřipadá v úvahu, protože poškozuje vývoj dosud nezralé nervové soustavy.

11.  Autismus – příčiny, příznaky, výchova a vzdělávání.

 

AUTISMUS :

                        jde o hluboké a vážné postižení, které se projevuje především v oblasti

                        komunikace , sociálního chování a vnímání.

 

Je porucha začleňování, neschopnost navázat a prožít mezilidské vztahy.

 

je spec. postižení

problémy s vlastním „já“

vnímá člověka jako věc

nesnáší kontakt, dotyk, pohled do očí

 

Dítě nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá.

jedná se o nervovou poruchu některých mozkových fc

diagnostikuje se na základě projevů chování

 

 

je charakterizován  triádou příznaků:

 

neschopnost vzájemné společenské interakce (porucha socializace)

neschopnost komunikace  (řeč)

omezeně, stereotypně opakující repertoár zájmů a aktivit (neschopnost představivosti)

 

- vyskytují se abnormální smyslové reakce, čichové, sluchové, zrakové a chuťové

- záchvaty vzteku a agrese

- minimálně reagují na bolest

- řeč opožděna nebo zcela chybí

- izoluje se, hraje si samo

- často předměty očichávají, okusují

- typické kývání rukama před očima

- mimořádné zaujetí předměty

 

ETIOLOGIE – není dosud zcela objasněna , jedná se o organické poškození mozku  

                           (pre.,peri.,postnatálně). Předpokládá se , že příčinou je kombinace virových a

                           infekčních onemocnění, případně metabolickém poruchy či genetické vady.

                           Více postižených je chlapců.

 

   Specifickým vzděláváním těchto dětí je skutečnost, že nepříjímají informace ze svého okolí nebo jen omezeně . naučit jej základním dovednostem je obtížné a pomalé. Výsledky bývají nepatrné.

   Vyžaduje to trpělivost, vytrvalost, dlouhodobou práci speciálního pedagoga.

Brání se učení. Je nutné postupovat podle individuálních programů. Je nutné hledat kompromisy mezi výchovnými záměry a požadavky.

Vzdělání probíhá ve vytypovaných speciálních školách (ZŠS), soukromé školy pro děti s více vadami, třídy pomocné školy ÚSP

 

 

Pedagogicko – psychologické poradny a speciálně pedagogická centra –

       jejich náplň a úkoly v péči o mentálně postižené.

       Možnosti psychoterapeutického ovlivnění mentálně postižených.

 

PPP – pedagogicko psychologická poradna

 

   Činnost těchto zařízení je zaměřena na komplexní psychologickou, speciálně pedagogickou a sociální diagnostiku, jejímž úkolem je zjistit příčiny problémů ve vývoji osobnosti dětí.

Dále se PPP zabývají rozvojem sklonnosti v oblasti sebepoznávání a rozvojem prosociálních forem chování dětí .

 

V oblasti prevence se PPP zaměřují na školní neúspěšnost,  negativní jevy v sociálním vývoji dětí a mládeže, na poruchy učení a poruchy chování.

V PPP pracuje tým odborníků složený z psychologa, speciálního pedagoga, sociální pracovnice.

 

Dále poradny zpracovávají podklady k zařazování a přeřazování dětí a žáků do škol a školských zařízeních, odkad školní docházky a další.

PPP poskytují odborné informace pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízeních při výchově a vzdělávání jedinců, kteří vyžadují zvláštní pozornost. Také se podílejí na zpracování aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů a závislostí.

Poskytují školám poradenské služby, pokud nejsou zajištěny jinak

 

SPC -  Speciálně pedagogická centrum

 

   Se zaměřují na poradenskou činnost pro děti a mládež s jedním typem postižení, případně na děti s více vadami, kde dominuje typ postižení, pro které bylo speciálně pedagogické centrum zařízeno.

pro smyslově postižené

pro tělesně postižené

pro mentálně postižené

s vadami řeči

 

 

Poradenské služby poskytují od nejranějšího věku až do období dospívání ranné dospělosti rodičům či učitelům.

Je zde tým pracovníků, který pomáhá řešit náročné situace spojené s výchovou postiženého dítěte.

 

Zajišťují tyto služby :

 

provádí depistáž (vědomé, cílené, včasné vyhledávání nemocných v celé populaci či ve vybraných skupinách)

vedou přesnou dokumentaci o klientech

zabezpečují komplexní  speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku, tvorbu plánu péče o jedince

poskytují poradenskou činnost rodičům, učitelům ale i veřejnosti při začlenění postižených jedinců do spolellllčnosti

sledují školní úspěšnost začleněných dětí

dále spolupracují s dalšími poradenskými pracovišti

 

Psychoterapeutické možnosti :

 

Léčba, která využívá psychologické prostředky k dossažení určité změny. Může ji provádět specialista s potřebným vzděláním.

Využívá verbální  i neverbální podněty, různé způsoby stimulace emocí.

 

 Psychoterapie – léčení duševních chorob a hraničních stavů psychologickými prostředky tj. slovem, gestem, mimikou, mlčením, učení, emotivita

 

 Umělecké terapie :

arteterapie – léčba uměním

muzikoterapie

biblioterapie – využití vhodné literatury

dramaterapie – divadelní prostředky

a pohybová terapie

                        -     ergoterapie – rukodělné činnosti

                        -     terraterapie – práce s keramickou hlínou

 

13.  Střední školství pro MP, přijímací řízení, OU a PrŠ.

 

Mohou se vzdělávat :

střední odborná učiliště

odborná učiliště ( 2 a 3 letá)

praktická škola

 

Další vzdělání pro dospělé s mentálním postižením

večerní školy

kurzy k doplnění vzdělání

Odborná učiliště

                             - je to pro žáky, kteří úspěšně dokončili ZŠ praktickou

                             - poskytují odbornou přípravu v široké škále učebních oborů

                             - příprava trvá 2 a 3 roky

                             - zakončeno vykonáním závěrečné zkoušky

 

Praktická škola

                        – připravuje žáky na výkon jednoduchých činností

Praktická škola 3 letá ,

                            po úspěšném ukončení ZŠP, dále ti , kteří dokončily povinnou školní

                            docházku v nižším než 9 ročníku ZŠP, popř. ZŠ

                            Podmínkou pro přijetí je ukončená povinná docházka v ZŠS, ZŠP

                         - ukončeno závěrečnou zkouškou

Praktická škola 1 -2 letá ,

                            žáci, kteří splnili školní docházku ZŠP, ZŠS

                         - ukončeno závěrečnou zkouškou

- cílem je umožnit žákům doplnění teoretického i praktického vzdělání, poskytnout jim    

   základy odborného vzdělání a manuálních dovedností v jednoduchých činnostech a připravit  

   je na vykonávání určité profesní činnosti

 

- příprava probíhá pod dohledem učitele, speciálního pedagoga, podle potřeby i mistra  

  odborného výcviku

 

Současný systém výchovy a vzdělávání dětí, dorostu a dospělých       

   s různým stupněm mentálního postižení.

 

   Současná koncepce speciálního školství je uplatnění principů Charty OSN na 80.léta :

„Každý národ má odpovědnost za to, aby se jeho školský systém postaral o děti se zdravotním postižením v takové úplnosti, jako o děti ostatní.“

 

    Pokud je schopnost dítěte omezena – mělo by mít přístup do zařízení a institucí, aby vyšly vstříc jeho potřebám.

 

Výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s MP chápeme jako celoživotní proces.

U MP populace probíhá vše pomaleji než u ostatní populace, proto je nutná potřeba jejich permanentního rozvíjení, stálého opakování a prohlubování jejich znalostí a dovedností – komplexní poznávání okolní skutečnosti.

Základy výchovy MP spočívají v rodině.

Výchova je mnohem obtížnější, náročnější na pedagogické dovednosti, čas a trpělivost rodičů.

Výsledky se dostavují velmi zvolna, někdy nejdou ani zpozorovat.

Dlouhodobý trpělivý nácvik s každou dovedností.

Každý rodič občas propadá pocitům neúspěšnosti, bezmoci a beznaděje – nutné pochopení a povzbuzení od nejbližšího okolí, také odbornou konzultaci, radu – lékař, psycholog, speciální pedagog nebo již zkušeného rodiče.

Tomuto účelu slouží zejména SPC pro děti a mládež s MP.

 

Mateřské školy pro MP

má specifické odlišnosti

 

individuální speciálně pedagogická a léčebná péče, diferenciovaná podle druhu a stupně postižení

péči zajišťují speciální pedagogové, logopedi, rehabilitační pracovník, pediatři a odborní lékaři

dlouhodobé plnění diagnostických úkolů, ve spolupráci s odborníky a rodinou, vyúsťují do doporučení vhodného typu škol, či jiného zařízení

pomoc při vytváření sociálně záchytné péče pro děti s nízkou sociokulturní úrovní.

Zlepšování poradenské péče zřizováním SPC při speciálních mateřských školkách

 

Speciální mateřská škola pro děti s MP

Uspokojuje potřeby mentálně postiženého dítěte a vytváří optimální podmínky pro jeho rozvoj.

 

zajišťuje soustavnou individuální péči v kolektivu i mimo něj v oblasti rozvíjení řeči, myšlení i motoriky, sociálním i citovém vývoji, vždy v úzké spolupráci s rodinou

děti jsou vedeny k samostatnosti, k sebeobsluze a odpovědnosti

pomocí individuálních her se rozvíjí jejich smyslové vnímání, základní formy rozumové aktivity a spolupráce s jinými dětmi

soustavně se rozvíjí i praktické dovednosti a správné životní návyky

 

 

ZŠP, ZŠS v otázce č. 9

DOSPĚLÍ v otázce č. 15

 

 

Nové trendy v péči, dorost a dospělé s mentálním postižením – integrace,  

   normalizace, humanizace.

        Vzdělání, vzdělávání a vzdělavatelnost lidí s mentálním postižením.

       Alternativní metody vzdělávání žáků s mentálním postižením.

 

 

Postižení lidé patří do společnosti stejně jako nepostižení, i když jejich místo v ní bude trochu odlišné, v závislosti na hloubce a druhu postižení.

 

INTEGRACE

                        - začleňování jedinců do společnosti mezi ostatní občany

 

NORMALIZACE   (uvedení vzájemných vztahů do souladu s přijatými normami)

 

lidé s mentálním postižením mají, pokud je to možné žít v rodině, uspokojování potřeb lásky, pozornosti, zájmy, seberealizace (nežít v ÚSP)

vzdělání – škola (možnost navštěvovat školu)

odpovídající zaměstnání – vytvářet hodnoty pro vlastní uspokojení (mít své přátele a soukromí, projevit názory, spokojenost, nespokojenost

 

 

HUMANIZACE

 

                        - zlidštění, polidštění, zušlechťování lidské povahy

                        - nejen péče o postižené, ale humanizace celé společnosti

Humanizace společnosti

 

zacházení, jednání s postiženými, respektovat jejich odlišnost

vytvářet adekvátní podmínky pro život

umožnit (pokud jsou schopni) podílet se na rozhodování o sobě

 

 

    Z největších výzkumů vyplývá, že vhodným pedagogickým a psychologickým působením lze dosáhnout výrazného zlepšování rozumových schopností dětí s mentálním postižením.

 

Přizpůsobivost člověka závisí na integraci, i na jeho emocionalitě a sociabilitě, volních vlastnostech (statečnost, odpovědnost, svědomitost…), komunikačních dovednostech, rozvoje motoriky, schopnosti sebeobsluhy a praktických dovednostech.

 

VZDĚLÁNÍ MLÁDEŽE

 

                         - odborná učiliště (absolventi praktické školy)

                         - praktická škola (1,2,3)

                         - praktická profesní příprava (absolventi speciální školy)

                         - záruční a zácvikové kursy

                         - ústavy sociální péče pro mentálně postižené

 

VZDĚLÁNÍ DOSPĚLÝCH

 

večerní školy – zřizovateli občanská sdružení, rozvíjení komunikačních dovedností, orientace v okolním světě

kursy k doplnění vzdělání

aktivační centra – školská zařízení zaměřená na poskytování celoživotního vzdělání mladistvých a dospělých s mentálním postižením

 

ALTERNATIVNÍ  METODY

 

používají se jako náhrada mluvené řeči

mohou být: dynamické (zahrnují znaky a gesta)

                                                                  - prstová abeceda

                                                                  - znaková řeč pro neslyšící

                                                                  - Makaton

 

                                                  statické  (jsou předkládány nemluvící osobě ve dvou či

                                                                  trojrozměrné formě, obrázkový systém)

                                                                - Bllis

                                                                - Piktogramy

 

MAKATON  (alternativní komunikační program, který využívá manuální znaky)

 

je jazykový program, poskytuje základní prostředky komunikace u neslyšících dětí i dospělých, u neslyšících dětí i dospělých s mentáním postižením, kteří nekomunikují mluvenou řečí a špatně rozumějí

jednotlivá slova se vyjadřují pohybem ruky, hlavy atd., znaky jsou doprovázeny ze strany slova, v doprovodu znaků užívá odpovídající mimický výraz

užívá znaky doplněnou řečí a symboly

 

BLLIS

u těžce mentálně postižených

výuka zaměřena na jednotlivé symboly vyjadřující známé předměty a činnosti

tyto symboly je možné spojovat a kombinovat do struktur připomínající věty

 

PIKTOGRAMY

 

                   - komunikační systém s obrázkovými symboly

Piktogram  - je útvar vytvořený psaním, kreslením a tiskem

                  - každý piktogram zastupuje jeden věcný význam a zpodobňuje ho bez vazby na   

                     řeč

                  - používání piktogramů je vždy doplněno mluvenou řečí a případně znaky

 

NETRADIČNÍ  FORMY  VZDĚLÁNÍ

 

 

Sociální čtení – jak poznávání a přiměřené reagování na zraková znamení a symboly,

                          piktogramy, slova, která se objevují v okolním prostředí

 

sociální čtení se skládá ze 3 složek:

 

soubor

piktogramy

slova a skupiny slov

 

Globální metoda – je zobrazením konkrétního pojmu současně s textem (slovem). Pomáhá při výuce čtení, kde  jsou obtíže

 

 

 

 
 

 

Portrét




Facebook


Archiv

Kalendář
<< září >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  

Statistiky

Online: 4
Celkem: 398609
Měsíc: 2934
Den: 109